Nepal's government has recently approved the National Artificial Intelligence (AI) Policy 2025, which aims to create a supportive environment for AI development and use. The policy focuses on building institutional, legal, and regulatory frameworks to ensure AI is used ethically, transparently, and inclusively.
While the recently approved National Artificial Intelligence (AI) Policy 2025 acknowledges inclusivity, experts and civil society groups have pointed out that it lacks specific details and robust mechanisms to address the digital divide and ensure fair access for marginalized. The most effective way to raise these concerns is by engaging with the institutions and groups involved in AI policy and implementation.
Key Focus Areas and Issues
The new policy addresses several key areas to promote the development and inclusive use of AI in Nepal:Human Capital Development, Ethical Governance and Regulation: To ensure ethical use, the policy plans to establish an AI Regulation Council and a National AI Centre. These bodies will create laws and standards for a secure and sustainable AI ecosystem, focusing on issues like data protection, privacy, and accountability. A significant challenge noted by experts is the lack of detailed ethical guidelines on biases, fairness, and accountability in the current draft. Infrastructure and Investment, Inclusivity: The policy seeks to ensure AI benefits all segments of Nepalese society, including marginalized communities. It encourages the use of AI in public service delivery, agriculture, health, and education to address national needs. However, bridging the digital divide, especially in rural areas, remains a significant challenge.
Key Gaps in Inclusion
Digital Divide: The policy doesn't provide a detailed roadmap for bridging the gap between urban and rural areas, where limited internet access and lack of digital literacy are major barriers. Algorithmic Bias: While the policy mentions ethical AI, it lacks specific guidelines and accountability measures to prevent and mitigate biases in AI systems that could harm marginalized groups. Lack of Specifics: The policy's language on inclusion is often broad and aspirational, without concrete action plans, timelines, or dedicated funding for initiatives targeting women, people with disabilities, or communities in remote regions. Data Governance: A key challenge is the absence of a comprehensive data governance framework. Without this, there's a risk that data used to train AI models may be unrepresentative, perpetuating existing societal biases.
Citizens should engage with Policy-Making Bodies like Ministry of Communication and Information Technology (MoCIT), AI Regulation Council and National AI Center, AI Regulation Council and a National AI Center. Citizens should collaborate with Civil Society and Research Organizations Digital Rights Nepal (DRN): This organization is actively involved in advocating for digital rights and ethical technology use. collaborating with them can amplify voice of citizens and provide an established platform to raise inclusion issues. NAAMII and CSRI Nepal: Institutions like the Nepal Applied Mathematics and Informatics Institute for Research (NAAMII) and the Center for Cyber Security Research and Innovation (CSRI Nepal) are key players in the AI ecosystem. They have a strong research focus and a track record of providing expert recommendations to the government.
नेपाल सरकारले भर्खरै राष्ट्रिय कृत्रिम बुद्धिमत्ता (एआई) नीति २०२५ स्वीकृत गरेको छ, जसले एआईको विकास र प्रयोगका लागि सहयोगी वातावरण बनाउने लक्ष्य राखेको छ। यो नीतिले संस्थागत, कानुनी, र नियामक संरचनाहरू निर्माणमा ध्यान केन्द्रित गरेको छ ताकि एआईको प्रयोग नैतिक, पारदर्शी र समावेशी तरिकाले होस्।
समावेशीतामा देखिएका चुनौतीहरू
हालै स्वीकृत भएको राष्ट्रिय कृत्रिम बुद्धिमत्ता (एआई) नीति २०२५ ले समावेशीतालाई स्वीकार गरे पनि, विज्ञ तथा नागरिक समाजका समूहहरूले यसमा डिजिटल विभाजनलाई सम्बोधन गर्न र सीमान्तकृत समुदायका लागि न्यायोचित पहुँच सुनिश्चित गर्न विशिष्ट विवरण र बलियो संयन्त्रहरूको अभाव रहेको औंल्याएका छन्। यी चिन्ताहरू उठाउने सबैभन्दा प्रभावकारी तरिका एआई नीति निर्माण र कार्यान्वयनमा संलग्न संस्थाहरू र समूहहरूसँग संलग्न हुनु हो।
मुख्य केन्द्रित क्षेत्र र मुद्दाहरू
नयाँ नीतिले नेपालमा एआईको विकास र समावेशी प्रयोगलाई बढावा दिन धेरै मुख्य क्षेत्रहरूलाई सम्बोधन गर्दछ:
* मानव पूँजी विकास: नीतिले एआईमा दक्ष जनशक्ति तयार गर्ने लक्ष्य राखेको छ।
* नैतिक शासन र नियमन: एआईको नैतिक प्रयोग सुनिश्चित गर्न, नीतिले एआई नियमन परिषद् र राष्ट्रिय एआई केन्द्र स्थापना गर्ने योजना बनाएको छ। यी निकायहरूले सुरक्षित र दिगो एआई इकोसिस्टमका लागि कानुन र मापदण्डहरू तयार गर्नेछन्, जसले डाटा सुरक्षा, गोपनीयता, र उत्तरदायित्व जस्ता मुद्दाहरूमा ध्यान दिनेछन्। यद्यपि, विज्ञहरूले हालको मस्यौदामा पूर्वाग्रह, निष्पक्षता, र उत्तरदायित्वसम्बन्धी विस्तृत नैतिक दिशानिर्देशहरूको अभावलाई महत्त्वपूर्ण चुनौतीको रूपमा औंल्याएका छन्।
* आधारभूत संरचना र लगानी: यस नीतिले नेपालका सबै वर्ग, विशेष गरी सीमान्तकृत समुदायलाई एआईको फाइदा पुर्याउने प्रयास गर्दछ। यसले राष्ट्रिय आवश्यकताहरूलाई सम्बोधन गर्न सार्वजनिक सेवा प्रवाह, कृषि, स्वास्थ्य, र शिक्षामा एआईको प्रयोगलाई प्रोत्साहन गर्छ। तर, विशेष गरी ग्रामीण क्षेत्रहरूमा डिजिटल विभाजनलाई कम गर्नु एक महत्त्वपूर्ण चुनौती बनेको छ।
समावेशीतामा देखिएका मुख्य कमीहरू
* डिजिटल विभाजन: नीतिले सहरी र ग्रामीण क्षेत्रहरूबीचको खाडल पुर्ने विस्तृत कार्ययोजना प्रदान गर्दैन, जहाँ सीमित इन्टरनेट पहुँच र डिजिटल साक्षरताको अभाव प्रमुख बाधाहरू हुन्।
* एल्गोरिदममा आधारित पूर्वाग्रह (Algorithmic Bias): नीतिले नैतिक एआईको कुरा गरे पनि, यसले सीमान्तकृत समुदायलाई हानि पुर्याउन सक्ने एआई प्रणालीमा रहेको पूर्वाग्रहलाई रोक्न र कम गर्नका लागि विशिष्ट दिशानिर्देश र उत्तरदायित्वका उपायहरूको अभाव छ।
* विशिष्टताको कमी: समावेशीतासम्बन्धी नीतिको भाषा प्रायः व्यापक र महत्त्वाकांक्षी छ, जसमा महिला, अपाङ्गता भएका व्यक्ति वा दुर्गम क्षेत्रका समुदायहरूलाई लक्षित गर्ने पहलका लागि ठोस कार्ययोजना, समयसीमा, वा समर्पित कोषको अभाव छ।
* डाटा शासन: एक प्रमुख चुनौती भनेको एक व्यापक डाटा शासन संरचनाको अभाव हो। यसको अभावमा, एआई मोडेलहरूलाई तालिम दिन प्रयोग गरिने डाटा अप्रतिनिधित्वमूलक हुन सक्ने र विद्यमान सामाजिक पूर्वाग्रहहरूलाई निरन्तरता दिन सक्ने जोखिम रहन्छ। नागरिक संलग्नताका लागि सुझावहरू
नागरिकहरूले नीति निर्माण निकायहरूसँग संलग्न हुनुपर्छ।
* सञ्चार तथा सूचना प्रविधि मन्त्रालय (MoCIT): यो मन्त्रालयले नीतिगत निर्णयहरूमा महत्त्वपूर्ण भूमिका खेल्छ।
* एआई नियमन परिषद् र राष्ट्रिय एआई केन्द्र: यी नयाँ स्थापित निकायहरूले एआईको प्रयोगका लागि नियम र मापदण्डहरू बनाउनेछन्।
नागरिकहरूले नागरिक समाज र अनुसन्धान संस्थाहरूसँग पनि सहकार्य गर्न सक्छन्।
* डिजिटल राइट्स नेपाल (DRN): यो संस्था डिजिटल अधिकार र नैतिक प्रविधिको प्रयोगको वकालतमा सक्रिय छ। यससँगको सहकार्यले नागरिकको आवाजलाई सशक्त बनाउन र समावेशीताका मुद्दाहरू उठाउनका लागि एक स्थापित मञ्च प्रदान गर्न सक्छ।
* नेपाल एप्लाइड म्याथम्याटिक्स एन्ड इन्फर्मेटिक्स इन्स्टिच्युट फर रिसर्च (NAAMII) र सेन्टर फर साइबर सेक्युरिटी रिसर्च एन्ड इनोभेसन (CSRI नेपाल): यी संस्थाहरू एआई इकोसिस्टमका प्रमुख पात्र हुन्। उनीहरूको अनुसन्धानमा बलियो ध्यान छ र सरकारलाई विशेषज्ञ सिफारिसहरू प्रदान गरेको इतिहास छ।